Mistrovství ČR v agility 2018

Rok 2018 se u mě úplně nezapíše, jako ten nejlepší. Sice se nám na kvalifikacích a ostatních závodech celkově dařilo. Makala jsem jak na sobě – psychicky i fyzicky, Chase na trénincích šlapal suprově. Ovšem jeho zdraví nám zase vystavilo stopku.

Jak jsem již psala v předchozích příspěvcích, tak první problém s ramenem se objevil po semináři v Itálii v srpnu. Dělali jsme, co jsme mohli – rehabilitace, cvičení na balančních pomůckách, procházky na postroji. Ovšem bylo jasné, že pokud se MČR chceme účastnit, musím nechat Chase bez agility tréninku. Rameno se díky tomu zlepšovalo, a tak jsme to šli zkusit.

No jo, bez tréninku to ovšem není úplně ono. Když jsme s holkama sestavovaly naše družstvo, tak jsme všechny tušily, že buďto můžeme celé MČR vyhrát a nebo úplně propadnout… no, tak se nám podařilo to druhé. Už v prvním běhu jsme se všechny diskly … nechala bych to bez komentáře, směju se ještě teď. V druhém běhu družstev jsme již měli „jen“ dvě tyčky a dokonce 2. nej čas, jenže to nám už bylo bohužel k ničemu, těch chyb jsme jako družstvo měly bohužel příliš mnoho.

Druhý den jsme nastoupili na vražedný jumping Saschy Grundera, který se nám sice podařil doběhnout, bohužel ovšem s dvěmi odmítnutími ve velmi podobných situacích. Ani si nepamatuji, že bychom někdy měli s Chasem odmítnutí (my už se kdyžtak rovnou diskneme přeci). Agility už jsme si šli užít, bez tréninku toho bylo fakt hodně jak na mě, tak na Chase, takže jsme se diskli hned ze začátku.

Byla jsem strašně šťastná, že jsme nakonec vůbec mohli jet, a že se u Chase neprojevily ani na vteřinku žádné fyzické problémy. Problém byl dlouhý výpadek v tréninku a celková nesehranost. Ale to bych řekla, že je to poslední … Pevně doufám, že se nám ještě pár MČR zúčastnit podaří!

Foto: Marek Beneš – Děkuji Marku! 🙂