Zima a jaro 2018

Pokud nás sledujete na sociálních sítích (Instagram, Facebook) asi tušíte, že začátek tohoto roku nebyl pro nás úplně nejšťastnější.

Po návratu z Itálie jsme se s Chasem plně vrhli na tréninky sbíhané kladiny (na žádný další trénink moc nebyl ani prostor ani čas a nechtěla jsem ho uštvat). Pomalu ale jistě se výsledky začaly dostavovat, takže jsem začala být docela pozitivní v tom, že bychom to mohli do kvalifikací jakžtakž stihnout. Ovšem jak se to říká? Člověk míní, život mění? V našem případě by to bylo spíše „Chase mění“.

Tak jako téměř každou zimu si opět vybral neplánovanou pauzu. Tentokrát jsem mu na krku našla bouli, zašla jsem k naší skvělé veterinářce Ireně Luxové (www.vetmnisek.cz), odebrala mu z boule veškerou tekutinu a zjistila, že tam má slušný zánět – zánět slinné žlázy. Udělat si to mohl jakkoli, takže opět jen hloupá náhoda. Chase tedy dostal ATB a za pár dní vypadala boule lépe, ovšem ne dostatečně, takže na ATB zůstal celý měsíc. Jakmile jsem se už těšila, že pomalinku začneme chodit ven, nabírat kondici, tak jsem přišla po celodenní intenzivce domů a manžel mi říká „Našel jsem kus zubu, je Chasův.“ Málem jsem upadla. Chase si uštípl kus špičáku doma, přitom když kýchal a trefil hlavou do zdi nebo podlahy. To byste jednoduše nevymysleli. Samozřejmě, že byl víkend a než jsem sehnala někoho, kdo by mu ten zub opravil, tak už bylo na záchranu zubu pozdě. Dostal tedy výplň, korunku a má nejdražší zub v celé rodině. Každopádně dopadlo, ale vše naprosto v pořádku!

Poté jsme se tedy konečně mohli vrhnout na přípavu na kvalifikace. Přišli jsme o celé dva měsíce, takže pocity dosti smíšené, ale nedá se nic dělat, musíme pracovat s tím co máme.

V dubnu jsme absolvovali pár závodů (i se sbíhačkou), kterými jsme si vybojovali starty v kategorii A3!

Pak následovaly první kvalifikace na Mistrovství republiky… no jak bych to řekla, zažila jsem velké zklamání. V sobotu se nám příliš nedařilo – můj disk v jumpingu, pak dobrovolný disk v agility, protože kladina vedla přímo do tunelu (mimo pořadí) a rozlišku jsme samozřejmě vůbec nestihli dotrénovat. Další den jsem šla do toho, že kladinu zastavím (i za cenu toho, že se ji tento rok ještě vzdáme a budeme pokračovat po sezóně), navíc vedla opět do ostrého úhlu, takže jsme moc šancí neměli. Celý parkur se nám podařil, nepadla ani laťka a já dobíhala s tím, že máme čistý běh. No, neměli jsme. Spadla nám jedna tyčka před kladinou (neslyšela jsem ji), a následovala nástupka na kladině. Zklamání které přišlo bylo fakt veliké a odrazilo se i poté na posledním běhu, který se nám prostě nevydařil.

Každopádně z odstupem času – vše zlé je pro něco dobré! Po kvalifikacích jsem úplně přišla o hlas, takže tréninky byly velmi vtipné – svým studentům se za indispozici omlouvám. Neměla jsem ovšem teplotu, takže jsme se dle plánu vydali další víkend na trojzkoušky, kde se nám tedy vždy podařilo disknout (pauza v tréninku je evidentní), ale ZA CELÝ VÍKEND NEPADLA ANI JEDNA TYČKA!!! 6 běhů a ani jedna! Vůbec jsem to nepochopila. Ukazuje mi to ale třeba cestu, kterou se vydat, nebo minimálně ji zkusit! Prostě nemluvit tolik 🙂

Teď máme před sebou pár lokálních závodů a pak velké kvalifikace. No uvidíme.

Držte nám palce a sledujte nás na sociálních sítích! 🙂